čtvrtek 17. srpna 2017

Tři měsíce s Anežkou

Nevzpomínám si, že by ten čas s malinkou Juli běžel až tak překotně, jako teď s Aňou. Asi to je tím, že už se starám o dva mrňouse, do toho domeček, zahrada, šití...? Ale nepřestává mě pořád udivovat, jak jsou každá z mých dcer jiná, svá, nezaměnitelná, a hlavně "boží" :-) 

Anežka je velmi temperamentní a čilá holka. Roste jako z vody, a pořád nemá řasy, jak říká Julča. Je to naše blondýna z Londýna, tak holt obočí a řasy bude muset jednou dobarvovat, anebo třeba ještě ztmavne, uvidíme.





3 měsíční skore:
5,595 kg
63 cm


Co vše Aňulka umí: 
  • pást parádně koníčky, 
  • přetočit se ze zad na bříško, 
  • neustále kope nožičkama a máchá ručičkama,
  • "vykládá"
  • sleduje, co se kde šustne,
  • krásně v noci spinká, po pobytu u babičky a dědy se to naučila ve své postýlce (v noci 2x vstávám na kojení),
  • zbožňuje nošení v šátku, většinou teda usne a je spokojená a slintá mi mezi prsa :-)
  • zatím jí nedávám do ručiček hračky - nechávám její dlaničky, aby se pořádně rozevřely, 
  • líbí se jí pod stromy,
  • nevzpomínám si, že bych si u Juli byla tak jistá, co vyjadřuje její pláč - u Anežky to vím většinou na 95 %, co mi říká,
  • je velmi ukázněná u kojení - ví, kdy má dost, a pokud nemá hlad nebo žízeň, prso si prostě nevezme (Juli byla ochotná být připojená klidně půl dne),
  • když se na ni dělají obličeje, krásně se směje (nejvíc naladěná bývá ráno po probuzení),
  • má svůj denní režim, který postupně pilujeme: ráno po probuzení vydrží hodinku, a pak si dá dopolední spánek, odpoledne spinká i tři hodiny, a my s Juli stihneme spoustu vlastních aktivit
Mějte krásné dny! Venku už to začíná vonět podzimem...
Zdraví vás Lucie

pondělí 17. července 2017

Anežka dvouměsíční

To už je dva měsíce, co jsem rodila? I když zrovna tenhle okamžik mi přijde ještě vzdálenější... Anežka roste jako z vody, Julinka je zdatnou pečovatelkou a občas trošku šílenou sestrou, která chce maličkou za každou cenu tulit. Některé situace bývají vcelku vypjaté (hlavně tedy pro rodiče, občas pro Anežku), ale snášíme to všichni statečně.

Aňulka už pozoruje svět kolem sebe, usmívá se, reaguje, občas zabrouká. Mám pocit, že máme jakýs-takýs rytmus, že vím, proč pláče (a že to bývá minimálně). Ráda se nosí, chová a tulí. Ke včerejším dvouměsíčninám dostala od tatínka dřevěnou hrazdičku (na kterou maminka navěšela korálky), a už se pod ní dokáže "zabavit" - koukáním, mácháním ručičkama a překvapením, když se náhodou trefí a korálky se rozhoupou. 

Moc bych se chtěla vyhnout srovnání, ale nedá mi to - Anežka je o mnoho pohyblivější, než bývala Julinka. A taky o dost klidnější a spavější. Nebo jsem to možná zapomněla :-) V některých úhlech mi přijde, že jsou si tak podobné, a z toho vidím, jak je každá úplně jiná a svá. A co se jídla týče, je Anežka velmi "ukázněná" - během dne jí stačí pět minut u prsa, a je najezená (po dvou, třech hodinách). Dnes v noci jsem měla pocit, že je přicuclá pořád, ale možná měla jen zlé sny, kdoví. 




Až se maličká vzbudí, ještě ji zvážím a změřím, ať můžu sledovat  vývoj :-)
Hezký den všem!
L. 











středa 21. června 2017

Anežčin první měsíc

Naše druhorozená už "oslavila" první měsíc svého života. Minulé úterý... Letí to, matka nestíhá, ale užívám si to mooooc! Cítím se jistá v kramflecích, vím, jak malinkou ukonejšit, kdy přebalit, kdy nakojit, kdy pohoupat nebo jen zazpívat. A mám zatím spoustu času na prvorozenou, která si mou lásku zaslouží úplně stejnou měrou, i když občas "zlobí" :-)

Anežka se nám doma krásně zabydlela:
  • spí s námi v posteli (ač jsme stavěli postýlku, bylo to v plánu, Juli byla taky dlouho u nás v pelíšku)
  • omotala si všechny kolem prstu (včetně své starší sestřičky)
  • umí se ozvat, když se jí něco nelíbí (většinou chce přítomnost maminky nebo tatínka, dlouhý pláč u nás nebývá)
  • většinu nocí i dní krásně spinká, tak má máma spoustu času
  • ranní probouzení je neskutečně vtipné - to protahování, hekání, prdění (dívala jsem se do zápisků, že tohle uměla i Juli, takže to dělají asi všechna miminka, jen já to zapomněla :-))
  • miminkovské hračky máme skoro všude (ovšem to jen díky Juli, která je potřebuje po letech otestovat)
  • na bříšku začíná Anežka krásně zvedat hlavičku a sledovat svět okolo
  • roste jako z vody (spíš ze smetany) - už to není to pidi-mimčo (ach joooooooooooo)
  • je pořád blonďatá
  • moje mateřské hormony se mnou cloumají a já se nad svýma krásnýma holkama denně dojímám





Mějte se hezky!
L.


středa 7. června 2017

Dárečky ke dni dětí

Jak si naše děti užily ten jejich den už jsem psala v předchozím příspěvku. A že dostávali drobnosti a sladkosti za splnění soutěžního úkolu asi též. Ale o dárcích jsem slibovala příspěvek zvlášť. 


Ona je totiž moje starší dcera v tomto po mně a dárky zbožňuje. Nemusí být velké hodnotou, zato velikostí ano, a tak je potřeba být ve střehu při pojmenovávání onoho daru. To jsem si totiž naběhla a malou krabičku lega označila za "velký dárek" - a ona čekala krabici, do které by se mohla vejít sama. Lego byla tatínkova iniciativa, vybrala bych jiné, ale Juli nadšená. 

Když se před třemi lety narodila Juli, dostala ode mě k prvnímu dni dětí šitou deku. Nic složitého, ale jistý čas to tenkrát zabralo. A tak jsem nechtěla Anežku ochudit, a s přihlédnutím k časovým a látkovým možnostem jsem tentokrát deku objednala.



V kolíbce, ve které je Anežka zatím převážnou část dne, byla peřinka a polštář s medvídkama, laděná do žlutých barev. Trošku se mi to okoukalo, a tak jsem chtěla něco nového a hezkého. Postýlku nahoře má udělanou bílo-šedo-růžovou, a kombinace se mi líbí, takže deku jsem nakonec vybrala ve stejných odstínech. Ale že mi dal výběr zabrat!!! Protože barev a provedení měli fakt hromadu - koukněte sami! A deka nám ladí i s medvědem - takže to je důležité. ;-) Trošku ji Anežce závidím, bohužel velikost neodpovídá mému vzrůstu, takže mám smůlu a užívám si ji, jen když nosím nebo kojím Aňu a potřebuju ji mít v teplíčku zachumlanou. (No - pořád lepší něco, než nic, že... :-))

Aby Jula nepřišla zkrátka a neměla jen vyráběné dárky nebo zážitky, i ona měla v balíčku svou drobnost. Ač se obchůdek jmenuje Kojenecké oblečení, dlouho jsem vybírala něco, co by nebyl "měkký dárek", a nemohla se rozhodnout, protože toho mají mraky. Hraček máme hromady, jak na doma, tak na ven, ale oko mi padlo na "učící" hrneček. Je teda určen pro děti už od 18 měsíců, ale naše slečna i ve třech letech odmítá pít z hrnku či skleničky, pije zásadně pouze s brčkem. Takže jsem doufala, že by ji to mohlo motivovat k jejich odbourání. S údivem jsem zjistila, že ona pít z hrnečku umí, jen je asi lenivá, nebo nevím, co ji k vede k brčkům... Každopádně nový parádní hrneček s námi chodí ven. Za ouško ho zaháknu v košíku pod kočárkem, má i kryt, takže se do něj nenapráší apod., a barevně lahodí mému oku. Jediná škoda, že na něm nejsou tučňáci, nýbrž ovečky a jahody, ale to byl spíš můj "problém", než naší mladé.



A když sem tak sázím odkazy, koukám, že teď mají za vyplnění dotazníku bonus 300 Kč na nákup. Tak zkuste mrknout, třeba vyberete :-) 
L. 





neděle 4. června 2017

Náš den dětí

Ve znamení soutěží, pod skoro letní oblohou, se zmrzlinou a grilovanými párky. S nadšením, radostí a zápalem soutěžit zas a znovu, a chodit si pořád dokola pro odměnu :-) Hlavně Juli teda.

Soutěže jsme museli koncipovat tak, ať to "zvládne" osmiletý Ondra s namoženým kotníkem i tříletá Juli. Původní záměr zařadit víc pohybových aktivit tak vzalo za své, ale hod na plechovky, přelívání vody konévkou nebo kroket měly úspěch. V rámci rodičovské vyčůranosti jsem zařadila také soutěž o nejlepší foto, a tak se dětičky mohly přetrhnout, aby vkusně zapózovaly. Takže helou, hejsa, hurá, naše první pořádná a oficiální pětičlenná fotka je na světě :-)


Děti kromě sladkostí dostaly i malinké dárečky - Juli peněženku, Ondra kompas, a na závěr pak lego a autíčko. Takže potřeba soutěžit přetrvává i pár dní po akci, jen ty odměny mi jaxi došly a Juli to nechápe :-) A moje holky dostaly ještě dárek z internetového obchodu Kojenecké oblečení. Příští příspěvek bude o tom, co to bylo, a hlavně až ulovím nějaké slušné foto :-)



Anežka to letos mapovala z kočárku, převážně ve spícím módu. Ale věřím, že příští rok se už taky zapojí, je to totiž malý akčňák! 

A aby nebylo málo plánů - ráda bych sepsala článek, jaké to je, být mámou dvou dětí. Utřídit myšlenky sama pro sebe, vnitřní pocity, pojmenovat asi hormonální změny po porodu, které se mnou teď mávají. Tolik plány do budoucna, co se blogového psaní týče.

A teď hurá k šicímu stroji, děvčátka obě spinkají!!!!
Zdravím všechny příznivce a děkuji vám převelice za komentáře i návštěvy!
L. 



pondělí 22. května 2017

Byl to porod!!!

A bylo to dramatické od samého začátku až do samého konce! :-) Vzhledem ke vzdálenosti námi vybrané porodnice (cca 60 km, po exponované D1 se čtyřmi opravovanými úseky) jsem neměla v plánu vyčkávat do kontrakcí po pěti minutách ve zvyšujících se stupních, a proto jsme vyráželi nad ránem při sedmiminutových stazích. Ovšem s příjezdem do porodnice jsem vypadala jako herečka, která si stahy vymyslela a dělá další (druhý) planý poplach a nikdy neslyšela o poslíčcích. I zželelo se doktorovi milé rodičky a vyslal nás na tříhodinový špacír po Brně, ať se pak vrátíme a že na mě kouknou znova, jestli se něco nezměnilo. Během vycházky jsme párkrát zastavili, abych to mohla zhluboka prodýchnout, ovšem na monitoru zase nic. Starý pan doktor už ale asi měl své zkušenosti, nechal mě převlíct do erární košile a poslal do teplé sprchy, že se to třeba rozjede. Po sprše jsem s očima vyvalenýma vlekla muže přes celou chodbu k porodním sálům, kde jsme se zuřivě hlásili o pozornost. Než manžel donesl věci, já si párkrát zahopsala na balonu a dala si sprchu, a pak to byl fičák. Na sál nás brali cca o tři čtvrtě na jednu, a ve 13.13 hodin byla naše druhorozená dcera Anežka na světě. Takovou rychlost jsem nečekala, ve sprše jsem k malé promlouvala - Anežko, ještě ne - byla jsem ráda, že mě odtud manžel dostal, lezla jsem po čtyřech :-) 

Ale za tu "bolest" to stálo! Sice bez porodního plánu (ten by mi na nic nebyl), se 100% přirozeným porodem, o kterém jsem ani nesnila, a s naprosto dokonalým bondingem a poporodní péčí nejen o mě, ale hlavně o malou, s možností být neustále s ní. Hodinu na mém břiše, pak pořád s námi a rooming-in. 


Anežka, 16.5.2017 ve 13,13 hod., 3340 g a 50 cm

Děkujeme všem z Nemocnice u Milosrdných bratří, kde jsem si užila třídenní wellness pobyt (jen místo masáží jsem si na začátku střihla porod). 

A děkuji mému muži, že byl se mnou, že se nebál (nebo to nedal najevo), a že mě má pořád rád, i po tom všem, co viděl a zažil  :-)

Teď už se jen vypořádat s hormony, které mé tělo vyplavuje a není to úplně snadné.

Všechny moc zdravím!
Lucka 


pátek 12. května 2017

Máme doma tříleťačku

Nechápu, kdy se to stalo... Ono se to nějak postupně vkrádalo, čas byl ukrajován, miminko rostlo, sílilo, učilo se, sbíralo zkušenosti... A včera to byly tři roky, kdy poprvé vyklouzla na svět. Naše malá Juli má tři roky, a já se včera (a ještě i dnes...) dojímám nad tím, jak ten čas letí a jak nám všem změnila život. Je to omílané klišé - ale dokud to člověk nezažívá, tak to nepochopí - děti jsou naše všechno. Užívám si, že zatím je to dítě ještě malé, a tudíž máme malé starosti. Ale je mi jasné, že se ani neotočím a můžu tady psát, jak slavíme desáté, patnácté, osmnácté narozeniny :-)

Ač jsme včera byli na kontrole v porodnici se slečnou Anežkou, prozatím pupíkovou, den byl Julinčin. A jako by to věděla, užívala si pozornosti obou rodičů a chodila se tulit a mazlit. I počasí nám letos přálo - když jsem rodila, bylo chladno (kolem 14 stupňů), mrholilo a sluníčko se schovávalo. Včera bylo skoro letní počasí a my tak den po návratu z Brna strávili celý na zahradě, pojídáním dobrot, hopsáním na trampolíně a čtením narozeninových knížek. 

Oslavu jsme měli o den dřív - pro jistotu, kdyby si nás v té porodnici chtěli nechat. Julinka si to moc dobře pamatovala, takže když ve středu ráno otevřela oči, hlásila, že je ráno, už je vzhůru, a může začít oslava a budou dárečky!!! Tak dva malé dostala jako náplast hned ráno, a bohudík se nám podařilo udržet ji v napětí do odpoledne, kdy se vrátil ze školy i Ondra. 


Ve třech letech Juli:

  • umí souvisle mluvit (prozatím nezvládá K, R, Ř, ale kdo s ní bývá, rozumí jí bez problémů)
  • má neskutečnou slovní zásobu - občas se vytasí s názvem věci, které ani netušíme, že zná
  • má velmi dobré povědomí o biologii lidského těla - dost pravidelně zkoumá miminko u mamky v bříšku a kterak se dostane na svět :-)
  • zpívá hromady písniček, dětských umí minimum, zpívá spíš ty pro starší děti (Krávy, krávy - od Uhlíře, Plavu si, ani nevím jak - od Matušky apod.)
  • konečně - když ji k tomu okolnosti donutí - se zvládne sama obléknout i obout, včetně šátku a čepice (ale to fakt musí být velká motivace :-))
  • začala chodit na velký záchod s dětským prkýnkem (jednou se jí povedlo málem spadnout dovnitř)
  • zbožňuje bazény a plavání, umí už jen v kruhu, nechce rukávky (strávila čtyři dny s našima na Slovensku, absolutně nadšená)
  • ráda čte knížky, zatím jen výjimečně vytáhne nějakou sama - ale když už, tak si u toho povídá, jako že čte - je to sranda
  • těší se na naše návštěvy knihovny, kde jsme asi už známé firmy :-) (dokonce se umístila v dubnové výtvarné soutěži)
  • umí dělat neskutečné vtípky - to má asi po tatínkovi, já jsem spíš suchar - takže o to víc nás to rozesmává (Julinko - ty od rána jen mluvíš a mluvíš! Maminko, už jsem domluvila, došly mi baterky..., anebo včera: Maminko, taťka je tvůj kamarád! - tak asi teda je, když si to naše malá myslí :-))
  • je neskutečně vnímavá, umí zhodnotit situaci (mami, nebuď smutná apod.)
  • miluje zvířátka (ta naše dvě dost vehementně, nejsem si jistá, zda je láska opětovaná tak vřele i z jejich strany)
  • těší se na ségru, i když asi neví, co ji čeká (a ani já si to pořád neumím představit) - prý si spolu budou hrát, plavat, číst... :-)
  • má naprosto neskutečnou jemnou motoriku - navlíkání korálků, podávání špendlíčků, teď nově skládání zažehlovacích korálků, které dostala k narozeninám...
  • s hrubou motorikou jsme trošku naštíru - po schodech chodí stále jednou nohou napřed, za ruku, zatímco ostatní děti vyběhnou či slaňují jak srnky - ale věřím, že to dožene
  • objevila kouzlo odrážedla firstbike - jdou vidět pokroky, když chodíváme (teď chodí jen s tatínkem) pravidelně na vycházky či vyjížďky
  • ráda chodí do dopolední školičky každé úterý za tetou Raduškou
  • konečně začala spávat ve své posteli, posledních pár týdnů se začala zase instalovat k nám, a já jsem se s ní a s pupkem prostě nevyspala (teď spím jak miminko, ani mě nebudí noční potřeba jít si odskočit)
  • umí uklízet hračky - máme systém různých krabic a košíků a i mě opravuje, když se spletu a něco hodím jinam (musí mít samozřejmě náladu uklízet, jinak to po večerech dělá maminka - debordelizaci obýváku)
  • ráda nakupuje
  • nestydí se - dokáže si komukoliv říct, když něco potřebuje (od zmrzliny u stánku, přes odemčení tělocvičny ve školce, ohřátí mlíka...)
  • začala zase malovat - ale musím ji zpátky naučit držet pastelky v ruce - vloni dostala k narozeninám kuchyňku a začalo se vařit, takže teď pastelku drží jak vařečku - ale malování zvířátek ji moc baví - umí perfektně králíka, slepici nebo kačenku (na namalování maminky nebo sebe si zatím netroufla, i když jsem prosila)
  • no a hlavně - má nás všechny totálně omotané kolem prstu - mamkou počínaje, dědečkem v Opavě konče. 
Uvidíme, jaké nás čekají změny během pár dní, kdy nás bude o jednoho víc, Juli spadne z lopatky a výsostného postavení první a jediné vnučky a přibude jí konkurence. Věřím, že to ustojíme - nejsme první rodina s více dětmi, a když na to půjdeme srdcem, bude všechno tak, jak má být.



Teď už jen přepsat zápisek i Julince do deníčku, a připravit deníček pro Anežku, ať si holky nezávidí. 
Upřímně doufám, že další příspěvek bude o narození naší druhé holčičky, a věřím, že to bude brzy. Už vyhlížím, těším se, a vzývám tu naši princezničku, že klidně může. 
Pěkné jarní dny,
L. 


úterý 9. května 2017

Ještě se držím

Zatím jsem pořád kinder-vajíčkem, neboli 2v1. Včera jsme si teda vyzkoušeli noční výjezd do porodnice, ale byl to jen planý poplach a poslíčci po 6 minutách nálezem k porodu nebyli. Ale protože mě posledních pár dní hodně bolel podbřišek, byla jsem ráda, že se na mě paní doktorka podívala, a naznala, že je vše v naprostém pořádku, mimi se má čile k světu, váží cca 3,3kg a má krásný nosíček a pusinečku na ultrazvuku. Julinka taky před třemi lety měla krásné profilové ultrazvukové fotky, a pak po narození byla celý dědeček :-) :-) :-) Tak uvidíme, na koho bude podobná Anežka.

Převážnou většinu věcí máme nachystanou, tak věřím, že příchod na svět našeho miminka zvládneme bez komplikací. A bez bolesti :-D



5.4. - 33+0tt

23.4. - 35+4tt


8. 5. - 37+5tt

Ovšem pupík roste jako z vody. S Juli jsem takových rozměrů ani váhy nedosáhla - holt - každé těhotenství je jiné, jak všichni říkají. Uvidíme, jaký bude závěr :-) Snad to doklepeme bez úhony, už to může být opravdu každým dnem...
L. 

středa 1. března 2017

Jak jsme byly u kadeřnice

Minulý týden u nás probíhaly jarní prázdniny, takže jsme si s Juli sbalily batůžky, naplnily kufr auta, co to šlo, a vyrazily přes kus republiky obšťastnit na týden babičku a dědu. Asi se na nás těšili, protože oba měli naplánovanou dovolenou, takže o zábavu celý týden nebyla nouze. Taky jsme se v pátek vrátily odpočaté (maminka) a úplně vyřízené (Julinka, dospávala ještě včera). 

Krom několika kaváren, návštěvy obchodů a utrácení, dvou návštěv aquaparku a dlouhých jarních procházek po městě jsme stihly také kadeřnici. Maminka to v plánu měla, Julince jsem původně chtěla nechat zastřihnout ofinku, ale když ona tak nerada nosí sponečky a culíčky, že jsem řekla, ať to paní Blanka vezme pořádně, ať je s tím co nejmíň práce. Tak máme doma malou slečinku s novým sestřihem. Tatínek to stále rozdýchává, ale já se na ni nemůžu vynadívat. A když už jsme byly ostříhané, naplánovaly jsme i focení se strejdou Jirkou, ať máme nějakou památku na pupíkové období č. 2. Konec druhého trimestru (27. týden) jsme tedy zachytili následovně: 






Ještě jednou děkujeme babičce a dědovi, že se o nás starali jako o vlastní! Byla to zřejmě poslední návštěva ve dvou, příště už s naší nejmladší (ač termín porodu v květnu, už si sama takový kus cesty jet netroufnu, i teď jsem cítila, že je to na hraně mých sil a možností...)

Hezký den!
L. 



sobota 4. února 2017

Rodinné foto 2017

To je tak, když si maminka něco naplánuje, a nejmladší dítě (tedy to již narozené) se rozhodne protestovat. Vloni touhle dobou jsme dělali rodinné fotky v Julinčině domečku, letos tedy bez něj, zato s adrenalinem a pouze pár pokusy na cvaknutí. Ale povedlo se, zvěčnili jsme se pro další generace a hlavně pro naše rodinné album 2017, do kterého bude letos určitě co dávat!






Jak je vidno, pupík roste (24+1tt), Anežka se se mnou má dobře, holka :-) Bojím se vlézt na váhu, už jsem překročila to, co jsem s Juli přibrala za celé těhotenství. Ale co - věřím, že zápřahem, který mě po porodu čeká, to všechno zase vyběhám, a hlavně budu mít z čeho brát, když dojde na horší chvíle. 

Mějte hezké, ještě zimní dny! Já už pomalu vyhlížím jaro, ta obleva po něm vysloveně volá!
L. 




úterý 17. ledna 2017

Hnízdím...

Nevzpomínám si, že bych s Juli měla tak nutkavou potřebu "hnízdění". S holčičkou číslo 2 pod srdcem to na mě přichází už teď, v zimních měsících, a já uklízím, přerovnávám, třídím. Velmi nesystematicky ovšem... Včera dvě šuplata v komodě v ložnici, následovaná poličkou s hrnečky v kuchyni. Nu což - každý kousek odvedené práce se cení! 

Poslední týdny byl blog mimo můj zájem, v prvním trimestru mi dělalo špatně i hučení počítače... Když jsem se trošku otřepala, bylo potřeba dát do pořádku to, co dva měsíce stálo a čekalo (díky mojí mamince jsme tady neuhnili, vážila i dlouhou cestu přes půl republiky a párkrát nám přijela uklidit, uvařit a duševně podpořit). Pak na poslední chvíli dořešení vánočních dárků, a ejhle - už je tady nový rok! Už letos přijde naše miminečko na svět! To těhotenství tak utíká! I s Juli jsem měla pocit, že jsem se neotočila, a byla tu, a teď tím tuplem...


Malá s námi jezdí na všechna vyšetření, takže zná "bumbrlíčka" z ultrazvuků a vždycky se těší do čekárny, kde mají spoustu plyšových hraček (a dělá při odchodu scénky, že ona tam zůstává, že tam ta zvířátka nemůže nechat samotné přece). Minulý týden jsme miminko definitivně pojmenovali - paní doktorka potvrdila druhou princeznu - takže Julince přibude parťačka Anežka. Zrovna dneska říkala, že až Anežka vyroste, tak si spolu budou hrát - já nenápadně otírala slzu - a ona pak dodala - že si budou hrát ve velké posteli v ložnici a budou tam dělat lumpárny... No - evidentně má o své i sestřině budoucnosti jasno, hvězda naše.



V listopadu přibyl do rodiny i kočičí kamarád - Cipísek. Po měsíci jsme zjistili, že jde o slečnu, no jméno jí zůstalo. Bohužel je to dost neukázněné zvíře, takže momentálně tráví své chvilky v manželově dílně, a může doufat, že brzy přijde jaro a dostane výběh ven, který jí již zůstane. Aby příliš nestrádala, bývají občas na verandě se psem - a z nedostatku lidské lásky je ochotná se přitulit i k naší Ele, která to trpělivě snáší. 


Takže tak nějak my žijeme v symbióze, občas ji trošku narušíme, ale pak se vše vyrovná a jedeme dál. Z Julie je slečna Hovořilová, jak říkáme, protože s ranním kuropěním otevře krom očí i pusu, a tu do večera nezavře. Ať už při hře, kdy si povídá sama se sebou a hraje se zvířátky a legem a autíčky apod., tak při komunikaci s ostatními členy rodiny i okolí. Moc ráda zpívá, a vcelku hezky. Trošku jsme přeskočili klasické lidové dětské písničky, i když i těch pár umí (minulý týden jeden den vedla Travička zelená, a zvládla by asi zazpívat Běžela ovečka nebo Skákal pes přes oves). Ale ve vaně pěje jak Matuška "Plavu si ani nevím jak....", cestou na autobus halekala do dáli "Kočky, kočky, jak si vlastně povídáte..." od pana Uhlíře, na Vánoce zvládla oposlouchat od staršího bráchy "Vánoce Vánoce přicházejí..." - a to nejen refrén, ale i dvě sloky. a "Rolničky rolničky" - ty nutila zpívat mě jeden den pořád dokola. Ovšem čím ohromí - tak sprostonárodní písní s mnoha variacemi, z nichž vede "... chlupatou, chlupatou, tu já mám nejradši,..." pokračujíc "já ji pomiluju, ona zase mě mě mě...". Ta je fakt dobrá a myslím, že okolí pak lehce pochybuje o mých mateřských schopnostech a baví se na náš účet.



Jinak je to dítě veskrze veselé, a pokud není unavené, tak míváme fakt krásné a idylické dny, kdy si opravdu závidím, že jsem na mateřské. Tenhle pocit vlastní závisti býval nejvyšší v prvním trimestru, kdy ještě Juli chodívala spát po obědě, a já s ní. To jsem si to nepokrytě i řekla nahlas - že si fakt závidím, jak se mám :-) 

Konec litanie, vzhůru do práce. Dnes jsem si donesla 150 fotek z loňska, které už se mi podařilo seřadit a postupně je zpracovávám do alba. Pak taky materiál na lapač snů nad postýlku, a pokud zbude materiál, tak jeden bude i pro Julku špulku. A taky mám nové látky na pár medvídků pro mrňata, která se okolo rodí. Plánů spousta, čas se krátí... Termín máme 24. května, tak uvidíme, jak dlouho se Anežka v bříšku zdrží. Juli měla být 21.5. před třemi lety, a vykoukla už jedenáctého. Prosím, ať Aňa vydrží, a je blíženec, nevím, jestli zvládnu dvě býčí holky ukočírovat...

Howg. 
Děkuji těm, co četli aspoň mezi řádky.
A zdravím Painku a Lucinku a děkuji za vzkaz, nakoplo mě to k sepsání dnešního příspěvku. Je to spíš zápisek pro mě, až budu jednou pátrat, co jsem dělala, co Juli umí, a jak moje břicho rostlo (a že roste fest...).

Hezký večer, hezkou zimu, hezký začátek dalšího roku!
L.