Zase jsme měly možnost strávit s Juli pár dní u babičky a dědečka, kteří si vnučky užívali plnými doušky, a ona jich. Měly jsme se báječně, téměř nic nám nechybělo, a tak mě samotnou překvapilo, jak malá tesknila po tatínkovi. Poslední tři dny byla náladová, uplakaná, ale po příjezdu domů se z ní stala zase ta veselá a bezstarostná holčička, která vyvádí lumpárny. A když jsme dnes vyhlížely tátu z okna, až se vrátí z práce, a malá ho zahlídla a začala nadšením výskat, hopsat na parapetu a volat táta, vehnalo mi to slzy do očí. Je to náš malý mazel.
Jaro nám oběma dělá dobře - dlouhé vycházky, objevování přírody, poznávání okolí. První pokusy o krůčky - zatím s maminkou za ruce, ale je to obrovský pokrok. Trošku se "děsím", až se pustí - protože to se rovnou rozběhne - žádná pomalá rozvážná chůze! :-)
Krásný jarní večer!
L.
Julinka má v sobě pěknou kupu rarášků, jen jí vyskočit z oček :-)
OdpovědětVymazatEli - tos odhadla přesně!!!!!!! :-)
Vymazatjak já ti rozumím, tyhle chvilky s dětma tak rychle utíkají ... užívej si je plnými doušky :-)
OdpovědětVymazatLetí to, Moni, viď! Mějte se všichni prima!
Vymazat